Zavržený - ukázka
23. 2. 2011
Je o padlém andělovi jménem Patch a jedné jeho ostýchavé spolužačce Noře. Naprosto dokonale s ní flirtuje a padne i nějaká ta pusa. Je to napínavé a pokaždé, když se objeví na scéně, nemůžete se odtrhout a přestat divit.
ukázka:
ukázka:
Pod schodištěm pár tlumených žárovek osvětlovalo pokerové stolky a v nálevně stála řada kulečnkových stolů. Patch se kláněl nad tím nejvzdálenějším a pekelně se soustředil na šťouch. "Patchi!" zaječela sem. Zrovna v tu chvíli ťukl tágem do koule a ostatní s rozletěly po hrací ploše. Zíral na mě a v očích se mu mísilo překvapení se zvědvostí. Vyhazovač sebě dolů a hrubě mě chytil za rameno. "Nahoru. Hned."
Patchova ústa vykouzlila další ze svých sotva znatelných úsměvů. "Je tu se mnou."
Hromotluka to znejistělo a sevření povolilo. Prokličkovala jsem mezi stoly k Patchovi. Ty černé oči se mi dostávaly pod kůži, potají jsem polkla a rozhodla se ignorovat vlasní žaludek. Kývnul a poslal ostatní pryč. Vzhlídla jsem akorát, abych zjistila, že mě jeho spouhráči propichují očima - paráda, jako bych mohla za to, že mě k němu přesadili.
"Kolik je v sázce?" Úsměv se mu rozšířil. Tutově má ze mě srndu.
"Nehrajeme o peníze."
Odložla jsem kabelku a šla k okraji stolu. "Škoda, všechno, co mám, bych vsadila proti tobě." Našla jsem stránku s úlohou a začala se dvěma mnou popsanými řádky mého vzteku. "Položím ti pár rychlých otázek a mizím odsud."
"Kretén?" četl si nahlas můj papír a opíral se o tágo. "Rakvina plic?... To je věštba?"
"Předpokládám, že jsi zdejšímu ovzduší taky dopomohl. Tak kolik doutíků za noc. Jeden? Dva?"
"Nekouřím," prohlásil naproso upřímně. Napsala jsem, "určitě doutníky" a potom loktem šťouchla do fialové koule.
"Kazíš hru," usmál se.
"Doufám, že ne ve tvůj prospěch. Největší sen?" Na tuhle otázku jsem byla zvlášť hrdá, čekala jsem, že ho zaskočí nepřipraveného.
"Políbit tě."
....
"Nikdy jsi nechodil do školy? Nikdy? Pokud je to pravda... což myslí, že není, proč jsi začal zrovna letos?"
"Kvůli tobě." Projel mnou záchvěv strachu.
"A teď pravý důvod."
Přiblížil se o krok a naše těla náhle odděloval jen nepatrný prostor. "Tvoje oči, Noro. Tvoje ledové, šedé oči jsou pro mě překvapivě neodolatelné. A tvoje vražedně plné rty."
"To stačí, jdu pryč."
Náhledy fotografií ze složky Zavržený 1.díl
