Library - Knihovna

Nebe 1: Pod nekonečnou oblohou - Rossi Veronica

Nebe 1: Pod nekonečnou oblohou je úvodním dílem nové futuristické knižní série, která se odehrává v postapokalyptické budoucnosti. Kniha čtenáře zavádí do světa, který je striktně rozdělen na dvě odlišné společenské vrstvy – obyvatele moderního izolovaného města plného mnoha technických vymožeností a obyvatele okolní divočiny.
Hlavní hrdinkou Nebe 1: Pod nekonečnou oblohou je dívka Aria, jež pochází z technicky vyspělého města. Za zločin, který nespáchala, je ovšem vyhoštěna do divočiny, v níž sama nemá šanci na přežití. Seznamuje se zde však s mladíkem Perrym, který se stane jejím ochráncem a jedinou její šancí na přežití.
Nebe 1: Pod nekonečnou oblohou přináší svěží vítr na pole sci-fi fantasy literatury svým nevšedním pojetím, v němž se kromě dobrodružství a romantiky objevují i otázky z oblasti filozofie, morálky či etiky, díky čemuž má kniha až nečekanou hloubku.

-------------

První díl futuristické postapokalyptické trilogie na pomezí fantasy, romance a dobrodružného příběhu. Hlavní hrdinové, Aria a Perry, pocházejí ze dvou radikálně odlišných společenských vrstev a vlastně by se neměli nikdy setkat, natož navázat vztah. Aria patří mezi obyvatele uzavřeného, vysoce technicky rozvinutého a izolovaného města, Perry zase do nebezpečného přírodního světa. Když Ariu vykáží z města za zločin, který nespáchala, domnívá se, že ji čeká okamžitá smrt – ve volné přírodě nemá šanci přežít. „Divoch“ Perry je pro ni jedinou šancí, jak se zachránit. Zakázaná láska a rozpolcená civilizace vzbuzuje mnoho filozofických, morálních a etických dilemat zrcadlících se v neobyčejném vztahu dvou hlavních hrdinů

 

Outsider vytáhl z kožené brašny plochý kámen a začal ostřit nůž. Árie ho sledovala koutkem oka. Měl široké dlaně a mohutné kosti. Přejížděl čepelí po hladkém povrchu stejnoměrnými, jistými pohyby. Kov svištěl v poklidném rytmu. Zvedla oči. V jemném plavém chmýří nad čelistí se zachytilo světlo. Porost na tvářích byla další věc, ta, kterou genetičtí inženýři odstranili. Outsiderovy ruce se zastavily. Zvedl pohled, oči se mu zeleně zableskly. Pak si sbalil věci a pokračovali v cestě.
Árie chtěla být opět sama sebou. Dívkou, která se v Říších honí za nejlepší hudbou a otravuje kamarády povídáním o hloupých tématech. Teď z ní byla dívka, která má místo bot přebaly knih. Dívka, která musí kráčet po kopcích s mlčícím Divochem, pokud chce přežít.
Vymyslela si melodii, která se hodila ke všemu strachu a bezmoci, které ukrývala ve svém nitru. Ta truchlivá, strašná melodie byla jejím tajemstvím, zpívala si jenom v duchu. Árie ten popěvek nenáviděla. Nenáviděla ho o to víc, že ho potřebovala. Přísahala, že až najde Luminu, ponechá tuhle svou ubohou stránku tady venku, kam patří. A pak už si ji nikdy znovu nezazpívá.
Té noci se vyčerpáním zhroutila dřív, než Outsider rozdělal oheň, zachumlaná v modré přikrývce z ovčího rouna. Položila si hlavu na jeho kožený vak, protože zjistila, že potřeba polštáře je větší než její strach ze špíny.
Nikdy v životě nezažila tolik bolesti jako teď. Nikdy nebyla tak unavená. Aspoň doufala, že je to únava. Doufala, že je jenom unavená a že se nestává obětí Obchodu se smrtí.